Jméno Technics je jedno z těch, které se zrodily zhruba v polovině 20. století (konkrétně 1965) a která od té doby produkovala audio elektroniku dle klasické japonské tradice – nejznámější je bez diskuse zářez do historie, který se povedl gramofonu SL-1200 v tuctech iterací. Po jistých peripetiích se v 21. století Technics vrátil na trh s velkými ambicemi pod patronátem gigantického Panasonicu. Dnes má firma v nabídce tři různé úrovně komponentů Reference / Grand / Premium. V té prostřední je k dispozici nenápadný integrovaný zesilovač se streamingem SU-GX70.
Šasi je vskutku minimalistické, byť hezky zpracované. Čisté pravoúhlé hrany, žádné šrouby na hlavních pohledových stranách, prostě malý zesilovač se vším všudy. Vprostřed čelního panelu najdete velký otočný prvek pro ovládání hlasitosti, vpravo od něj monochromatický, ale slušně čitelný nevelký displej a menší váleček, jímž vybíráte vstupy. Levá strana nese spínací tlačítko, 6,3 mm výstup pro sluchátka a USB port typu A, kam můžete zasunout datové paměti s hudbou.
Zadní panel je pak veskrze konvenční, bez překvapení. Je tu standardní napájecí zásuvka, uprostřed čtyři kusy reproterminálů, dále pak dvě anténky pro Wi-Fi / Bluetooth připojení a všestranná sada konektorů. Analogovou sféru zastupuje pár cinchů, vedoucí do phono předzesilovače (podporuje úroveň MM přenosek), následovaný dvěma linkovými analogovými vstupy. Na opačném konci panelu je ještě pre-out výstup, ať už třeba pro subwoofer nebo dodatečný koncový zesilovač.
Digitální svět má mírně větší zastoupení, adekvátně moderním trendům. Do sítě vás připojí ethernetová zásuvka, k dispozici jsou dvě optická a jedno koaxiální rozhraní. Ozvučení televize nabídne HDMI s ARC standardem, k počítači zase SU-GX70 zapojíte přes USB-B. Jako dnes ne úplně běžný prvek tu najdete ještě DAB / FM anténní konektor.
Uvnitř šasi najdete zdvojený napájecí zdroj. Signálové obvody mají svůj malý zdroj, výkonový stupeň výrazněji dimenzovaný, oba stojí na trafech s EI jádry. Stabilitu toho „výkonového“ podporují elektrolytické kondenzátory, převzaté z firemních top modelů. V obou případech jde o spínaný napájecí zdroj s již relativně vysokou frekvencí 130 kHz.
Nejvíce Technics staví na použití vlastního řešení zesilovače – říká mu JENO Engine a deklaruje ho jako plně digitální. Zkratka JENO ukrývá slova Jitter Elimination & Noise-shaping Optimization, což vypovídá samo za sebe. V praxi sestává z modulu pro vytvoření zcela nové časovací reference pro signál, převodníku a následně samotných digitálních zesilovacích modulů. Firma nicméně neupřesňuje, jak funguje zpracování analogových signálů, podle všeho by mělo dojít k jejich digitalizaci.
Zesilovač je dále vybaven technologií LAPC (Load Adaptive Phase Calibration), což není nic jiného, než způsob, jak obejít celkem vysokou citlivost „digitálů“ na proměnlivost impedanční charakteristiky reprosoustav. V reálném čase toto řešení koriguje zesílení na základě dat, získaných na reprosvorkách. Pro ještě čistší zvuk je možné vypnout sekci s HDMI a síťovými službami, čímž by se měl snížit šum v obvodech.
Samotné vnitřní obvodové uspořádání prý do velké míry vychází z více než 3x dražšího modelu SU-R1000. Jde o diskrétní konstrukci s plně symetrickým uspořádáním signálových obvodů. Výstupní výkon činí papírově nijak oslňujících 40 Wattů / 8 ohm či 80 Wattů do poloviční zátěže, vše za poměrně volnějších podmínek - 1 kHz při THD 1,0 %, 8 Ω, 20 kHz low pass filtr.
Vestavěná streamovací platforma nabízí podporu pro AirPlay 2, je tu vestavěný Chromecast a dále také TIDAL či Spotify Connect a internetová rádia. SU-GX70 zvládne PCM signály až 32 bit / 384 kHz a DSD 11,2 MHz. Je tu i plný MQA dekodér.
Frekvenční odezva činí 20 – 20 000 Hz (phono, věrnost RIAA +/- 1 dB), respektive 20 – 40 000 Hz (analog) či 20 – 80 000 Hz (digitál), oboje v toleranci -3 dB.
Technics SU-GX70 má šířku 43 cm, výšku 9,8 cm a hloubku 36,8 cm.
Při poslechu v ostravském Studiu Špalíček jsme měli možnost spojit zesilovač zejména s Paradigm Founder 80F, ale i s Bowers & Wilkins 603 Anniversary. Streamovací část jsme porovnávali s Bluesound NODE, zesílení i stream i s Roksan Attessa Streaming Amplifier, samotný zesilovač s Technics SU-G700 a NAD C 389. Propojeno bylo kabeláží Cardas CLear Sky (NODE digitálním Dedalus od RiCable), filtroval IsoTek V5 Aquarius.
Thomas Morgan rozbroukal svůj nástroj v „Beyond Darkness“ (Charles Lloyd / Bill Frisell / Thomas Morgan | „Trios: Chapel“ | 2023 | Blue Note | 0602445266494) a Technics ho ukázal na danou cenu neobvykle dobře. Plný, měkce artikulovaný, velice hladký a vřelý, v dobrém objemu. Zesilovač zvládá podat také barvy a umí kontrabas vykreslit s pohodou, brnkání má čitelnou strukturu, ne tvrdou, ale přesto solidní pevnost kontur a vůbec je to bas, který už tvoří velmi důstojný základ reprodukce a je lepší a konkrétnější, než u všeho, s čím jsme srovnávali (tedy vyjma vyššího Technicsu), ač možná malililičko zdůrazněný.
SU-GX70 má překvapivě jemné ladění ve středním rozsahu, oproti mírně výraznějšímu basu je to podstatě klidnější, ale stále velmi solidně čisté. Hlas Petry Haden i včetně jejích pronikavějších sykavek v „I Don’t Want to Grow Up“ („Petra Haden & Bill Frisell“ | 2004 | Rykodisc | HNCD1472) zní umírněnějí, trochu hebce a i když byste jej v prvním pádu asi neoznačili za krystalicky čistý, přesto v něm zaslechnete už dost informací a při přímém srovnání vlastně působí vokální rozsah nejpropracovaněji, ač ne nejvýrazněji.
Výšky ve „Virginia Moon“ od Foo Fighters a Norah Jones („…featuring Norah Jones“ | 2010 | Blue Note | 50999 9196002 3) mohou v leckteré sestavě zaznít s poněkud štědřejší dávkou agrese, než byste nutně potřebovali, Technics popustí jejich živost a jasnost, ale nedovolí jim překročit až k nepříjemnosti. Ševel štětečku je měkčí (snad i proto tam nenastává onen nežádoucí moment ostrosti), přesto už vykvetl z jednotlivého šustotu základních přístrojů do solidní hi-fi sféry.
„Basic Instinct“ je elektronická skladba s pořádným drajvem od amerických The Acid („Liminal“ | 2014 | Mute | 0724596960820). Její dynamiku SU-GX70 zvládal dobře, kontrola je cítit a i když zvuk má záměrně mírně měkčí styl, je zjevně solidně řízený a za dané peníze úplně ok. Jediným limitem jsou vyšší hlasitosti – pokud byste chtěli naplnit větší místnost nebo máte v oblibě vysoké hlasitosti, zesilovač už v nich není úplně komfortní. Naopak o to lépe ale šlape při tišších a normálních poslechových hladinách. Překvapující bylo, že Technics pulsující elektro bas vlastně držel s jistotou, že nenastávala nějaká komprese nebo nervozita. Na jednu stranu je to i tím, že zvuk ne úplně spěchá, trochu se houpe a má vlastně až „analogový“ charakter – míněno v tom, jak netechnicky se tváří a jak uvolněně působí i včetně toho jistého nádechu vřelosti.
Technický špičková a hudebně pěkná skladba „Copernicus in Tartu“ od Gabor Juhasz Trio („Planets“ | 2022 | My Reel Club) ukázala, že Technics má solidní rozlišení, že hraje sice s dotekem vlastního stylu, ovšem přitom konkrétně a snadno čitelně. Pod mírně sametovou rouškou rozeznáte velice snadno ohraničení jednotlivých nástrojů, jejich doznívání a vůbec máte nad hudbou přehled. Nezdá se být nijak zásadní, ale pak přepnete jinam a není to takhle v klidu rozsortované, byť třeba i jasnější. SU-GX70 nabízí to, co by mělo být standardem dobrého v zásadě zaplatitelného hi-fi.
Orchestr Academy of St. Martin in the Fields pod taktovkou Nevilla Marrinera v nahrávce Dvořákovy „Serenády pro dechy a smyčce v d moll, op. 44“ („Serenades op. 22 & 44“ | 1983 | nahráno 1981 | Philips | 400 020-2) byl rozčleněn po pravolevé scéně s nadstandardní disciplinovaností, je to přednes učesaný, ne okatě technický nebo snaživě holografický, ale o to lépe a snáze čitelný takovým tím přirozeným, organickým způsobem. Hloubka scény je stále spíše jen naznačená, ovšem poslechový zážitek tím nijak netrpí, je to příjemné a urovnané.
Jakkoliv není Technics nějak analyticky laděný, ukazuje pro i proti nahrávek už s dobrou informativností a třeba v „The Parting Glass“ Vince Jonese („Moving Through Taboos“ | 2004 | Universal | 0602498245903) bylo cítit i drobné zvukařské limity – ač to neznamenalo nějakou poslechovou překážku, u SU-GX70 se dalo sedět v pohodě dál, dál a dál. Možná, že Technics lehounce zkrášluje a re-interpretuje pouštěnou skladbu, ale nechává jí vyznít hezkou, zábavnou, dobře čitelnou a všeobecně příjemnou.
Jméno Technics patří mezi V.I.P. historie hi-fi, nové modelové řady pak ale v kontextu bývalé váhy značky jaksi nedostávají moc prostoru na slunci. I my jsme tak k SU-GX70 přistupovali tak trochu skepticky, protože za 45 tisíc nabízí Japonci štíhlou, nenápadnou, vlastně možná až nedesignově jednoduchou a trochu vzhledově strohou krabičku. Jenže překonáte-li tento první pocit, zjistíte, že SU-GX70 má prakticky koncipovanou výbavu, že funguje rychle a snadno (tedy vyjma úvodního nastavení přes Google Home, ale budiž), má fajn aplikaci – což je u streamovacích věcí skoro alfa a omega – a co víc, prostě dobře hraje. Má trochu svůj charakter s dotekem vřelosti a sametu, přesto ukazuje nahrávky samozřejměji, čitelněji a dospěleji, než většina konkurence. Hraje zábavně, příjemně a zvládá ukočírovat reprosoustavy tak nějak zcela v klidu, nedostává se k limitům s výjimkou opravdu vysokých poslechových úrovní, kde už 40 Wattů prostě není dost. Ale pro běžný každodenní poslech je to skvělý stroj – pokryje všechny běžné potřeby, funguje snadno a je zábava s ním trávit čas. Technics SU-GX70 je velmi příjemné překvapení!
KLADY
+ zvuk v přirozenosti a čitelnosti na špičce dané třídy
+ variabilní výbava
+ rychlé, bezproblémové ovládání
+ překvapivě dobrá pevnost a autorita
+ solidní aplikace pro ovládání
+ pevný bas
ZÁPORY
- při opravdu vysoké hlasitosti začnete cítit jisté limity
- nastavení přes Google Home je funkční, ale mohlo by to jít i snáze
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
