Na renovaci patrně nejpopulárnější řady Olympica, uvedené už v roce 2013, severoitalského výrobce luxusního hi-fi Sonus faber se čekalo poměrně dlouho. Když pak přišla, spolu s přídomkem Nova přinesla i modernější design a aktuálnější verze používaných firemních postupů a technologií. To bez dalšího platí i pro prostřední model Olympica Nova II, (relativně) kompaktní sloupek.
Od pohledu ale i Olympica Nova II zapadá do firemního stylu, byť v duchu minimalističtějším a "ostřejším", než bývalo zvykem. Přestože Olympica Nova II je poměrně skladný sloupek, jeho ozvučnice z osmi ohýbaných vrstvených dýh mají výšku 103,6 cm, šířku 35,9 cm a hloubku 42,3 cm, což s nimi spolu s váhou něco přes 30 kilogramů dělá už poměrně výrazné kusy nábytku. Zvláště připočteme-li fakt, že celá jejich krása spočívá na kovové desce a nožkách, které vykukují poměrně daleko do stran a jsou opatřeny robustními a jako jehla ostrými hroty.
Pokud se něco nezměnilo, tak je to stále esteticky velmi vkusné pojetí ozvučnice s adekvátně ušlechtilými materiály. Povrch s pravou dýhou je po vzoru palub jachet rozdělen na horizontální pruhy, vřelost dřeva rámují hliníkové proužky či jako v případě horní plochy poměrně tlustý rámeček. Oba boky jsou klenuté, nicméně asymetricky podle vzoru ulity, takže uvnitř jsou jedinými paralelními povrchy horní a spodní deska.
Díky zvolené konstrukci nemají reprosoustavy v podstatě žádnou zadní stěnu, jejich kabinety jsou zhruba trojúhelníkové, měniče jsou tak vsazeny do jen mírně klenuté čelní stěny, čtyři krásné reproterminály ve vertikální konfiguraci míří do pravého boku, zatímco levý bok přesahující vlastně až dozadu tvoří po celé výšce kovové profily, mezi jejichž lamelami se ukrývá výdech bassreflexu s technologií Stealth Ultraflex, která zabraňuje vzniku rušivých zvuků proudícího vzduchu.
Uvnitř jsou kabinety rozděleny pevnou přepážkou na středo-výškovou sekci a basovou komoru, v té jsou pak navíc ještě aplikovány výrazné rozpěry s průduchy.
Pod ochrannou mřížkou, tvořenou nezaměnitelnými pružnými "strunami" se nachází nezbytný prvek "Voice of Sonus faber", neboli prvek půdorysu lyry potažený pravou kůží, v němž sídlí vysokotónový a středotónový reproduktor a který v tomto stylu najdete na skoro všech výrobcích italské značky. O kousek níž se nachází basový měnič v mírném zvukovodu, tvořeném vyfrézováním v okrasném kroužku skrývajícím šrouby.
Všechny měniče si navrhuje Sonus faber sám a vyrábí se v Itálii. Nejvyšší frekvence vyzařuje měkká kopulka H28 XTR3, která je doplněná o "hrnkový" motor s neodymovými magnety, které tak generují velmi koherentní a silné magnetické pole. Přes kopulku se klene kovový můstek s trnem; ten má za úkol tlumit membránu a tím optimalizovat její vyzařování.
Součástí "hlasu Sonus faber" je také středotónový kónus M15 XTR2-04 s průměru 15 cm s membránou z na vzduchu sušeném nestlačovaném materiálu ze směsi celulózové drti, Kapoku, Kenafu a dalších přírodních vláken. Členitý povrch pomáhá potlačovat nežádoucí rezonance membrány. Reproduktor používá velmi estetickou kovovou centrální prachovku a cívku z poměděného hliníkového drátu.
Basy pak zpracovává W18XTR2-04 s membránou o průměru 18 cm, která je vyrobena ze tří vrstev. Vpředu a vzadu je vrstva celulózové drti, mezi níž drží syntaktická pěna (tedy vlastně spojené mikrokuličky - velmi lehký a přitom velmi pevný materiál).
Celé osazení do třípásmového systému spojuje výhybka na plošném spoji, navržená dle filozofie topologie Paracross , která má za úkol potlačit negativní projevy naindukovaného elektromagnetického rušení. Výhybka používá na míru navržené kondenzátory od britských Clarity Cap a má přechodové frekvence na úrovni 250 a 2 500 Hz.
Z dalších parametrů udává firma frekvenční rozsah 40 - 35 000 Hz (bez konkrétní tolerance), jmenovitou impedanci 4 ohmy a charakteristickou citlivost 88 dB / 2,83 V / m.
Sonus faber Olympica Nova II jsme mohli poslouchat v demonstračním prostorou dovozce, kde jim společnost dělal řetězec, začínající filtrem InAkustik AC-3500P, pokračující sestavou McIntosh MCD600, McIntosh C52 a McIntosh MC1.25KW a končící kabeláží InAkustik AIR nejvyšších modelových verzí. Porovnávali jsme s Olympica Nova I, Olympica Nova III nebo Olympica II, ale také třeba 803 D3 a dalšími reprosoustavami.
Olympica Nova II umí zapůsobit kulatou, fyzicky zřetelnou nízkofrekvenční odezvou, když na to přijde (byť původní generace šla ještě hlouběji, ale zase působila těžkopádněji) - hluboké, syté tóny v "Let it rain" Patricie Barber ("The Dali CD Vol. 1" | 2006 | Dali | 2006023) dokázaly zarezonovat i ve velké místnosti, byly i na velkou poslechovou vzdálenost poměrně citelné a dobře definované. Je cítit, že nová generace má lepší definici a rychlejší, utaženější bas. Není to ale přesto stále takový ten až opatrný bas audiofilský, stále zůstává italsky šarmantní a šťavnatý, poměrně elegantní a prostě příjemný.
U zpěvu Doris Day v "Penny from Heaven" ("Diamond Voices from the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) bylo znát, že nižší středy jsou trochu dominantnější a plnější, ale vokál celkově měl graciézní objem i tělesnost. Citelnost byla dobrá, byť reprosoustavy nepatří k analytickým, hrají spíše "obsah" nežli "formu". Měkčí, uhlazené střední pásmo má lehce hřejivou charakteristiku, ale neztrácí se kvůli tomu delikátnost v nádeších nebo naopak dozvuk.
Jadrný cinkot ve "Spinning Wheel" od Blood, Sweat & Tears ("Blu-spec CD - Feel the Difference" | 2009 | SONY | SICP 20048-9) byl poměrně expresivně podaný, zřetelný a hodně energický, byť bez tendence k nějaké ostrosti. Naopak tato jistá výraznost (ale ještě ne disproporční) dávala zvuku pocit živosti a prokreslenosti, ani jemné dozvuky se neschovají v pozadí a navíc umí Olympica Nova II nabídnout pěkné podání charakteru činelu, skutečně "kovový kov".
Plnokrevný a vášnivě italský zvuk reprosoustav zvládá také dobře podání dynamických pasáží v "Danse Macabre" Camille Saint-Saënse ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC 200901). Reprodukce se dokázala nadýchnout a pak s adekvátní silou a mohutností vydechnout, přestože poměrně kompaktní ozvučnice a spíše středně velké plochy měničů nenabízí žádné zemětřesení. Zvuku je vlastní taková vlnící se tekutost, spíše než dynamická našlápnutá výbušnost, ale pocit sílu tu je velmi solidní.
Na Dvořákově "Symfonii č. 8 v G-dur op.88" ("pure music ONE" | 2008 | AUDIO | 03-08) bylo jasně poznat, že Olympica Nova II sází hlavně na celistvost a organickou komplexnost, spíše než na extrakci mikrodetailů, analytičnost pro ně prostě není "domácím hřištěm". Na druhou stranu, i tak je i v rámci kategorie s takhle vysokou cenovkou čitelnost férová a elegantní hladkost a jistá ladnost přednesu vás provedou i vrstevnatými nahrávkami bez pocitu nějakého akcentování na straně jedné nebo naopak potlačování na straně druhé. Pořádek i vyrovnanost jsou velmi slušné.
Umírněná samozřejmost panuje též v podání prostoru - přestože jsme "Quiet Corners and Empty Spaces" od The Jayhawks ("AUDIOphile Pearls Vol. 17" | 2016 | AUDIO | 06-16) poslouchali z velké vzdálenosti a s velkým rozestupem ozvučnic (oboje bude patrně výrazně větší, než v reálném nasazení takhle velkých reprosoustav), stereo báze byla přehledná jak v pravolevém, tak i předozadním směru a nesnažila se být přehnaně velká. Cítíte trošku váhu v prostředku scény, ale soustředěnost je prostě dobrá a v reprodukci je dost vzduchu, aby se do ní vešly jednotlivé nástroje i s prostorem kolem sebe, stejně tak korpusy zůstávají jen estetickým kusem nábytku v prostoru a hudba se odehrává za nimi a kolem nich.
Sonus faber vždy uměl okouzlit krásou svých ozvučnic a nabídnout příjemný, snadno přístupný a přitom bez diskuse kvalitní zvuk - když se s odstupem podíváte na "Flight of the Cosmic Hippo" Bély Flecka ("Extended Dynamic Experience 4" | 2015 | STS Digital | STS-6111145), zapůsobí na vás i středně velký sloupek svou schopností příjemně "téct", nabídnou vřelou uvolněnost a přitom v tom příjemném, hladkém zvuku ukázat jednotlivé nástroje, nezakrýt delikátnost výšek a naznačit i velkou část mocné basové linky s vkusnou artikulací.
Přistoupíte-li na to, že Sonus faber znamená "krásno" materiálové, designové i zvukové (a ne nutně věrnost nahrávce za každých okolností, jak vyžaduje puristická audiofilie), jsou Olympica Nova II působivým dílkem. Moderní elegance vnějšku možná není tak tradičně luxusní jako u předchozí generace, ale snáze zapadne do těch minimalistických aktuálních prostor, materiály jsou příjemně hodnotné a hlavně - zvukové podání navazuje na firemní tradice, nabízí eleganci, bohatost barev i plnost, umí vás naladit k poslechu jako sklenka italského vína s trochou prosciutta a můžete spokojně trávit čas ponořeni do svých oblíbených nahrávek, z jejichž hlubin vás nebude vytrhávat žádný rušivý element. Olympica Nova II, to je "estetické krásno" po všech směrech.
MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních a zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)
Odhlédneme-li od propadů na 50 Hz a 180 Hz (oba napovídají spíše o akustických poměrech v místnosti vzhledem ke svému tvaru), nabízí Olympica Nova II solidně vyrovnanou frekvenční odezvu. Tam, kde se v hudbě nachází drtivá většina obsahu, tam fungují reprosoustavy tak jak mají. Na výškách nad 10 000 Hz vidět pozvolný úbytek energie, v reálu ale pokles není nijak nepřiměřený. Lehounkou (ale skutečně jen lehounkou) dominanci ukazuje vokální pásmo. V reálu nabídnou v běžné místnosti Olympica Nova II začátek reprodukce někde pod 40 Hz.
Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)
Impedanční křivka naznačuje naladění bassreflexu na úroveň 40 Hz, je tu znát výrazná kompenzace a snaha dosáhnout vyrovnanosti. Impedance v kritických mezích padá ke 4 ohmům, ale ne níže, výškáč se nicméně pustí i ke 3 ohmům. Na křivce nejsou patrné žádné nectnosti, nežádoucí vibrace ani jiné artefakty, které by mohly způsobit zkreslení reprodukce. Také elektrická fáze je velmi poklidná, byť relativně výrazně vybočuje do záporných hodnot kolem 4 000 Hz, je to nicméně v pásmu s nízkou potřebnou energií, takže by to nemělo znamenat nepřiměřenou zátěž.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]
KLADY
+ celková elegance
+ uhlazená zvuková charakteristika
+ lehkost a svižnost reprodukce
ZÁPORY
- předchozí generace působila bohatším dojmem
Recenze převzata z portálu Hi-FI Voice, autor Daniel Březina 