Severoameričtí PS Audio mají za sebou rozmanitou historii, která se táhne až k přenoskovému předzesilovači z roku 1973, takže se firma už pomalu připravuje na oslavy úctyhodného půlstoletí. Firma patří přes ne úplně nápadnou přítomnost v našich končinách k těm opravdu velkým výrobcům a její továrna v srdci amerického high-endu v Boulderu v Coloradu má nepřehlédnutelné rozměry. Ty má ale rozhodně i šíře výrobního programu firmy, který začíná poměrně dostupnou sérií Stellar.
Krom předzesilovače + D/A převodníku, stereo a mono koncových stupňů a phono předzesilovače je v ní jako základ přítomen také Stellar P3, (poměrně) dostupný regenerátor napájecího napětí. Hladké šasi z dvou pěkně opracovaných hliníkových polovin, zrcadlených podle vodorovné linky v polovině čelního panelu, jasně prozrazuje přítomnost k sérii Stellar, minimalistické, moderní a přitom pěkné.
Vpředu najdete logo výrobce, sloužící zároveň jako spínací tlačítko, pak už je tu místo displeje už jen čtveřice indikačních diod. Jedna informuje o fungujícím výstupu, druhá o použití technologie MultiWave a třetí o technologii CleanWave. Čtvrtá, odsazená trochu stranou, pak poslouží v případě problémů typu přetížení nebo poruchy.
Na všech stranách krom přední a zadní najdete poctivě dimenzované větrací otvory, na straně zadní patří téměř veškerý prostor samozřejmě zásuvkám. Standardní vstupní zásuvku doprovází spínací kolébka a pojistka s možností stisknutím ji resetovat. Hned vedle je přepínač, který první dvě z celkem čtyř zásuvek může přepnout do režimu vysokého proudového odběru, kde je možné zapojit i větší zesilovače - jen v tu chvíli nejsou tyto dvě zásuvky napájeny přes generátory čisté sinusoidy, ale pouze přes napájecí filtry.
Stellar P3 je poměrně skladný komponent s rozměry 43 x 30,5 x 8,3 cm (š x h x v), ani s váhou 14,2 kg neohrozí poličky vašeho racku.
Důležité parametry hovoří hlavně o maximálním trvalém odběru 300 VA s maximálně půlminutovou špičkou 1 000 VA (což v praxi vystačí na běžné dynamické špičky). Regenerátor udržuje stabilitu napětí s výchylkou pod 0,2% a nabízí celkové harmonické zkreslení výstupní sinusoidy pod 0,3%, což je snížení o řád, oproti nefiltrovanému provozu "ze zdi", kdy v běžné domácnosti zkreslení dosahuje jednotek procent.
Uvnitř přístroje je nízkoimpedanční analogový AC zesilovač v kombinaci s programovatelným hradlovým polem FPGA, které řídí přesnost generování sinusoidy. Napájecí výstup je rozdělený do tří nezávislých zón s celkovým výkonem 300 Wattů, který se dle specifikace v čase kratším než 3 sekundy může vyšplhat až na 900 Wattů. U čisté filtrace v režimu High Current projde zásuvkami až 1 000 Wattů.
Stellar P3 má také vlastní dálkový ovladač - to proto, že na rozdíl od větších modelů firmy nemá dotykový displej. Tím se zapíná i technologie MultiWave, která funguje jako virtuální zásobárna energie (výrobce říká, že zhruba jako větší baterie filtračních kondenzátorů). Úroveň funkce si můžete měnit a tím výsledný zvuk mírně, ale slyšitelně měnit podle své libosti, přičemž nikoliv automaticky více znamená lépe.
Přes dálkové ovládání také zapnete CleanWave, což je vlastně vygenerování impulsu, jehož cílem je provést demagnetizaci připojených komponentů s důrazem na transformátory. Ty mohou trpět při i jen mírně nesymetrii napájecí vlny postupným zmagnetizováním.
PS Audio Stellar P3 funguje i jako ochranný prvek - má zabudovanou ochranu proti přepětí, podpětí, proti proudovým rázům nebo mnoha dalším problémům až do úrovně 60 000 A / 6 000 V.
Regenerátor Stellar Power Plant 3 jsme poslouchali v ostravském studiu Špalíček primárně na sestavě PS Audio Stellar Gain Cell DAC / PS Audio Stellar S300,, alternativně přišel ke slovu Chord Qutest a Bluesound Node 2i. Poslouchalo se přes Bowers&Wilkins 702 S2702 S2 a kabely Cardas Sky a Cardas Parsec. Srovnávali jsme s připojením do běžné zásuvky, se zásuvkovou lištou InAkustik nebo také s PS Audio Power Plant P12.
Na lince kontrabasu Charlieho Hadena ve skladbě "Anna" ("Naim Sampler 6" | 2006 | Naim Label | naimcd106) bylo cítit, že filtrované napájení jí jasně zdůrazní, přidá jí na kulatosti i objemu, ale také zvýrazní rozdíly mezi jednotlivými polohami, takže bas je rozmanitější a čitelnější. Po zapojení do regenerátorutaké celkem zřetelně přibyla obtížně definovatelná kvalita "houpavosti", bas je prostě poddajnější a uvolněnější. Rozdíl je natolik zřetelný, že po odpojení Stellar P3 nastal pocit jisté šedi a prázdnoty v reprodukci.
U hlasu Julie London v "People who are born in May" ("Diamond Voices of the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) bylo zase cítit, že poměrně přímočaře a s určitými ostřejšími chvilkami nahraný vokál se projasnil, ubylo agrese právě na sykavkách a celkově se reprodukce zkultivovala. Díky prakticky dokonalému vymizení jakéhokoliv zbytkového šumu na pozadí nahrávky také absentuje jakýkoliv dojem nejistoty a roztřesenosti, kterážto změna jde intenzitou přirovnat k přestupu na komponenty o kategorii vyšší. Vynikne tu pak hlavně jemnost vokálu a jeho příjemná bezprostřednost, aniž byste i při vyšší hlasitosti cítili blízkost oněch zmíněných hran a ostrostí.
Na nejjemnějších doznívajících vysokých tónech v "No Matter What" od Xu Ganga ("Be There" | 2004 | Usher) zase vnímáte, že přibude nuancí, respektive ony mikroinformace jsou lépe čitelné, zřetelnější díky tichému pozadí, ale prostě i celkově přesnější a klidnější, rafinovanější a delikátnější. Ne že by tu bylo najednou více informací, ale jsou rozhodně "blíže" a jsou lépe vnímatelné.
Přestože regenerátory jsou typicky určené pro zdrojové komponenty a u dynamických špiček mívají limit v tom, kolik proudu dokážou "žíznivým" zesilovačům dodat a tím následně trpí dynamičnost reprodukce, u koncových stupňů Stellar problém nebyl a naopak dynamika v "Lay Down Sally" Erica Claptona ("Ultradisc II" | 1994 | MFSL | SPCD 016) byla přesvědčivější, jako kdyby reprodukce získala jiskru a sebejistotu. U větších zesilovačů tříd A nebo A/B by tu jistě onen limit cítit byl, ale v řadě Stellar se při běžných hlasitostech nemusíte bát ani u monobloků.
V čem Stellar P3 suverénně nejvíce pomůže, to je prokreslení nahrávek, podání detailů a vůbec transprentnost. "Clouds" Stevea Colemana a Five Elements ("Harvesting Semblances and Affinities" | 2008 | Pi Recordings | PI33) jako kdyby se vyloupla zpoza lehkého oparu, nástroje byly plastičtější a suverénněji oddělené (dokonce velmi zřetelně lépe), hlas se posunul do popředí a byl výrazně snáze srozumitelný, bez napínání uší bylo najednou všechno umístěno na správné místo, konkrétnější a zřetelnější. Je to díky prakticky úplně čistému signálovému pozadí, nad nímž najednou i jemnější tóny slyšíte prostě hlasitěji.
Naopak z pohledu podání prostoru nahrávek Stellar P3 spíše vše jen kosmeticky "uhladí", třeba u "Wolkenmeer" Beo Brockhausena ("Close to the Music Vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) bylo s regenerovaným napětím celkem méně slyšet "vpravo" a "vlevo", scéna byla spojitější a trochu se rozšířila i za hranice reprosoustav, také bylo pocitově kolem tónů méně vzduchu, ale že by se holografičnost posunula o řády jinam, to ne.
"I Love the Life I Have" Buddy Guye ("Extended Dynamic Experience 4" | 2015 | STS Digital | STS-6111145) ztratila něco ze své až trochu syrové zvukové přímočarosti, o to autentičtěji ale vyznívala hudebně, rozhodně se pak zlepšila rytmičnost, jako kdyby muzikanti začali hrát soustředěněji a lépe se trefovali do taktu. Dokonce bylo znát, že díky lepšímu timingu je hudba lépe čitelná i potichu a v celku bylo prostě výrazně zábavnější poslouchat systém ve chvíli, kdy v něm byl Stellar P3.
Upravovat napájecí napětí komponentů dnes patří k rozumným základům sestavy, už proto, že naše domovy jsou přesyceny zdroji rušení, které pak do společných rozvodů zanáší artefakty, ovlivňující více či méně výsledný zvuk komponentů, které při návrhu s počítají s "tabulkovou" kvalitou proudu, kterou doma velmi pravděpodobně nemáte. PS Audio pak volí cestu kompletní regenerace sinusoidy, zajišťující právě odpovídající "tabulkové" hodnoty a tím by připojená zařízení měla umět pracovat na optimální úrovni. A minimálně u řady Stellar, k níž model P3 bude zapojen nejpravděpodobněji, je to skvěle fungující řešení, které v okamžiku odpojení s sebou vezme i podstatnou část poslechového zážitku - před zkoušením regenerátoru se tak ujistěte, že je ve vašem finančním dosahu, protože ho prostě budete chtít.
KLADY
+ elegantní moderní design
+ výkon velmi blízký modelu Power Plant P12
+ (minimálně) koncové stupně ze série Stellar "nedusí"
+ slyšitelný přínos v čistotě i detailnosti
ZÁPORY
- pro někoho může být limitující počet zásuvek
Recenze převzata z portálu Hi-FI Voice, autor Daniel Březina 