Kanadský NAD možná začínal svou dráhu jaký výrobce zvenku klasických a uvnitř co nejrobustnějších strojů, není to ale zase tak dlouho, co vlastně úplně přehodil výhybku a začal se (nemálo přes svou dceřinou značku Bluesound) zaměřovat naopak na sortiment s převahou digitálu. Dnes platformu BluOS využívají i další výrobci a patří mezi nejlepší řešení na trhu. Velkou změnou konstrukčních přístupů ale prošly i samotné zesilovače – nejlepším důkazem je nejnovější C 399, král integrovaných modelů značky.
C 399 patří stále do takzvané Classic série, která minimálně vzdáleně staví na principech designové přímosti let dávno minulých. Čelní panel je tím pádem velmi jednoduchý, nijak honosný, ale vkusně adekvátní i dané cenové relaci. Dominuje mu obdélníček doprostřed zasazeného displeje, který má jemnou kresbu a dobře čitelné znaky.
Zcela vpravo najdete relativně výrazný otočný prvek pro úpravu hlasitosti, i když jeho chod není úplně luxusní – nakonec to ale nevadí, protože v reálu jsme stejně využívali v drtivé většině okamžiků ovládání přes aplikaci a tam kde ne, tak dálkový ovladač. Na opačném konci čela se nachází kulaté „dvojtlačítko“, sloužící jako ovládací kříž s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. I docela košaté menu přístroje se s ním prochází komfortně. No a mezi těmito zmíněnými póly najdete na pravé straně dvě tlačítka pro přepínání vstupů a po levé velký výstup na sluchátka. Vešlo se sem ještě spínací tlačítko a samozřejmě nezbytný čtvereček loga.
Zadní strana je zaplněná dnes už v zásadě nepřekvapující, ale přesto příjemně širokou škálou konektorů. Někoho jistě potěší dvě sady reproduktorových výstupů – buď pro dvoje reprosoustavy, nebo pro bi-wiringové zapojení, pokud z něj budete mít lepší pocit. Změnu trendů potvrzuje poměr mezi analogovými a digitálními vstupními konektory. Jsou tu dva klasické analogové páry cinchů, doplněné o jeden MM phono vstup se subsonickým filtrem, zbytek je digitální. V základu jde o dva koaxiální a dva optické vstupy, nejmodernější je HDMI se zpětným audio kanálem. Počítá se i Bluetooth, který je obousměrný, takže si k zesilovači třeba připojíte i bezdrátová sluchátka.
Připojení dalšího koncového stupně umožňuje stereofonní pre-out, dvakrát je tu zastoupený i monofonní subwooferový výstup. Pokud si přikoupíte chytrou rozšiřovací kartu (a můžete až dvě – C 399 má dva připravené sloty), získáte další rozhraní – my jsme měli zapůjčenou MDC2 BluOS D, přidávající Bluetooth, Wi-Fi a ethernetové rozhraní pro multiroom streaming, stejně důležitou devizou je potom určitě také integrace korekce akustiky od Dirac.
Mimochodem instalace je snadná a bezproblémová, jediným zádrhelem může být urputná krycí folie konektorů (a to mluvíme z vlastní zkušenosti), jejíž zbyteček téměř není vidět, modul se částečně tváří, že funguje, ale vlastně nefunguje a až odborné servisní středisko, které to nedělá poprvé, vás zachrání. Vyjma tohoto detailu bylo ale zprovoznění modulu skutečně otázkou jednotek minut včetně víceméně automatické aktualizace softwaru. Mimochodem MDC2 platforma znamená, že komunikace modul – zesilovač je oboustranná, proto funguje třeba i onen Dirac.
Mimo to najdete na zadním panelu C 399 ještě pár „chytrých“ konektorů pro ovládání – hlavní je RS232 pro integraci do domácí automatizace, je tu ale i 3,5 mm jack napěťového spouštění (vstup i výstup) nebo stejné konektory pro externí čidlo dálkového ovládání. Celkově je všeho dost, řeklo by se, snad jen zemnící kolík vzdálený přes půl přístroje od gramofonových vstupů je trochu nepraktický.
Zásadní změnou oproti „starým dobrým NADům“ je také sázka na zesilovače třídy D. V případě C 399 jde o modul odvozený s vrcholné řady Masters, postavený na technologii HybridDigital nCore. Bez ohledu na zátěž dodává 180 Wattů výkonu na kanál, špičkově pak umí až 250 Watt. Další technologií převzatou částečně z vyšší řady je použití čipu ESS Sabre 9028 s vnitřním rozlišením 32 bit / 384 kHz pro zpracování digitálních signálů.
Slovo závěrem si zaslouží účinnost korekce Dirac – je fantastická a dobře zpracovaná úprava akustiky touto cestou posune zvuk zesilovače o další třídu, Dirac (i když plnou licenci si musíte koupit, k modulu je nicméně „základní“ funkce pro nejkritičtější rozsah 20 – 500 Hz) stojí za to.
NAD tradičně udává u svých přístrojů kopu technických parametrů a jako jedna z mála firem stále ještě s poctivým udáním podmínek, za nichž údaj platí a to je sympatické. Dozvíte se tak krom výkonu také o nízké úrovni celkového harmonického zkreslení 0,02% (v celém akustickém pásmu, při jakémkoliv výkonu a do jakékoliv zátěže), odstupu signálu a šumu přes 95 dB (při 1 W do 8 ohm, váženo křivkou A) nebo dynamickém výkonu do 4 ohm až 400 Wattů. Zajímavý je také výstupní proud 26 A (do 1 ohm po dobu 1 ms), tlumící faktor 150 (8 ohm / 20 – 6 500 Hz) nebo separace kanálů lepší než 90 dB (1 kHz), respektive 75 dB (10 kHz). Možná se to nezdá jako nějaké hvězdné hodnoty, ale v kontextu přiznaných podmínek jsou bezproblémové. Jde o dlouhodobý sympatický přístup výrobce, kdy se na udávané hodnoty můžete spolehnout i za nejnáročnějších situací a to na rozdíl od mnoha jiných, kteří udávají tu nejlepší hodnotu, kterou náhodou na chvíli dosáhli v laboratorních podmínkách.
C 399 patří mezi běžně velké integrované zesilovače, z veskrze standardního půdorysu 43,5 x 39 cm vyrostl do výšky 12 cm. Celková hmotnost 11,2 kg není úplně malá, pokud si uvědomíme, že tu není žádné klasické masivní trafo, tvořící obvykle nezanedbatelnou část takových komponentů.
NAD C 399 jsme poslouchali jednak v redakčním prostoru, jednak v BluOS showroomu dovozce v Praze a hlavně v ostravském Studiu Špalíček. Tamní poslech probíhal na Dynaudio Evoke 30 a Bowers & Wilkins 702 S2, srovnávalo se s NuPrime Stream-9 a NuPrime IDA-8, propojeno bylo základními modely kabeláže AudioQuest pro napájení, signálovými Cardas Parsec a reproduktorovými Cardas Crosslink.
Basová linka v „Rock with You“ Michaela Jacksona („Off the Wall“ | 2009 | epic | 88697 53621 2-1) měla nádech snadno rozpoznatelný pro každého, kdo někdy v posledních 30 letech slyšel nějaký z klasicky pojatých NADů – bublá, je to bas hutný a sytý, objemný a výrazný, ne však ještě příliš přetékající a zakrývající tak zbytek pásma. Definice je slušná, nikoliv ovšem na špici možného v dané třídě – to částečně umí kompenzovat dobře provedená kalibrace Dirac, která zvuk řádně utáhne. Stále však zůstával bas lehce dominující, rytmický, přitom měkce pružný a houpavý.
Hlas Renée Fleming v „River“ („Haunted Heart“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) umí na některých sestavách (a nejde o úplně malý podíl systémů…) znít trochu sušeji a lehce technicky, C 399 jej posouvá spíše hebčím a „tučným“ směrem, je bohatý, barevný a laskavý. Je to charakter velmi příjemný, kontrolovaný slušně (a s Dirac vlastně výtečně). Ačkoliv i tady vnímáte naladění do hutnějších poloh, NAD nezakrývá ani tu a tam probleskující příkřejší sykavku.
Přesuneme-li se výš ve frekvenčním spektru, tenké a jadrné kovové cinkání v „Use Me“ ze stejnojmenné desky Vanessy Fernandez (2014 | Groove Note | 0660318105028) znělo pěkně. V základu má zvuk lehkou tendenci zdůraznit „syčivost“ činelu, po kalibraci Diracem jde o sotva patrnou charakteristiku – na jednu stranu nezní činely nijak výrazně, nejsou dominantní (takže reprodukce nemá takovou tu „bum-cink“ příchuť), na stranu druhou je i přes citelný kontrabas a jasný hlas stále vnímáte, nejsou zapadlé. Díky tomu se dá otočit hlasitost docela daleko doprava, aniž by se poslech proměnil v boj o to, jak dlouho zesilovač vydržíte neztlumit – u C 399 nemusíte, hraje prostě v pohodě i nahlas.
Hlas Renée Fleming v „River“ („Haunted Heart“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) umí na některých sestavách (a nejde o úplně malý podíl systémů…) znít trochu sušeji a lehce technicky, C 399 jej posouvá spíše hebčím a „tučným“ směrem, je bohatý, barevný a laskavý. Je to charakter velmi příjemný, kontrolovaný slušně (a s Dirac vlastně výtečně). Ačkoliv i tady vnímáte naladění do hutnějších poloh, NAD nezakrývá ani tu a tam probleskující příkřejší sykavku.
Přesuneme-li se výš ve frekvenčním spektru, tenké a jadrné kovové cinkání v „Use Me“ ze stejnojmenné desky Vanessy Fernandez (2014 | Groove Note | 0660318105028) znělo pěkně. V základu má zvuk lehkou tendenci zdůraznit „syčivost“ činelu, po kalibraci Diracem jde o sotva patrnou charakteristiku – na jednu stranu nezní činely nijak výrazně, nejsou dominantní (takže reprodukce nemá takovou tu „bum-cink“ příchuť), na stranu druhou je i přes citelný kontrabas a jasný hlas stále vnímáte, nejsou zapadlé. Díky tomu se dá otočit hlasitost docela daleko doprava, aniž by se poslech proměnil v boj o to, jak dlouho zesilovač vydržíte neztlumit – u C 399 nemusíte, hraje prostě v pohodě i nahlas.
Sám o sobě má C 399 opravdu pěknou sílu a působí dynamicky, takže vlastně dobře prezentuje i mohutnou a mocnou „Wheel of Fortune“, slavnou to melodii Hanse Zimmera, kterou znáte z „Pirátů z Karibiku“ („The Dali CD, Vol. 4“ | 2015 | Dali | 474 564 6). Když nastavíte správnou hlasitost, šťavnatá skladba protéká místností jako tsunami a umí rozklepat podlahu, hudba má drama a trochu efekt, nicméně v míře příjemné a zábavné. NAD zvládá díky své mohutnosti a síle zvuk orchestru a jeho vrstevnatost hezky prodat. Ani tady není úplně super pevná definice, není to zvuk skálopevný, spíše velký a působivý, s mírně citelnou snahou o ohromující styl.
Ten, kdo si potrpí na brilantní podání detailů, na mnohé nuance a jemňoučké dozvuky – třeba aby si plně užil takovými drobnostmi poctivě nabitou „Mercy Street“ od Christy Baron („Retrospective“ | 2004 | Chesky Records | 0090368026965) – nebude úplně vhodným posluchačem pro C 399. V první řadě tu totiž jde o celkový obraz, až pak o všechny tyhle droboučké informace. Nepochopte špatně, čistota je dobrá a zejména po kalibraci s Dirac je kontrola určitě dobrá, nicméně zvuk má jako celek tak nějak nekonfliktní, lehce měkčí a uvolněnější ladění. Je to pohodové, nenásilné, trochu klidnější, přesto dobře čitelné, leč není to takový ten brilantně „vyleštěný“ a zářivě jiskřící zvuk.
Bachova orchestrální suita BWV 1066 v interpretaci Nevilla Marrinera a tělesa Academy of St. Martin in the Fields má pěkně vyprodukovaný prostor, nahrávka je vzdušná a „prostorná“; NAD ji vykreslil přeci jen spíše soustředěnější, než úplně expanzivní v pravolevém nebo předozadním směru, ale přesto všechno působilo pěkně velké a dobře přehledné. Hudební obraz drží pohromadě, je to jednoznačně důstojné „vyšší hi-fi“, prosté wow efektu, přesto poctivé a dobře fungující.
Lehce „naleštěná“ nahrávka, jako je „Northern Star“ od Christine McVie („In the Meantime“ | 2004 | Koch | 0099923960027) je sama o sobě výraznější na obou koncích spektra, NAD bas ještě trochu zdůrazní a tvrdě napjaté struně baskytary dodá tučnost přímo bublající temnotou. Tón ani tehdy ale neztrácí zřetelný tvar, byť je měkčí. Hudba pluje jako vznosná galeona, vylévá se z reprosoustav do celé místnosti, výšky možná nejiskří tolik jako v originále, ale přesto jsou svěží. Hlavní je, že bas má sílu a rytmus a hlas, byť lehce hladší, je srozumitelný, zřetelný a lidský díky své plnosti a sytosti. Je to takový ten typický barevný, tučný, maličko temnější a zábavně houpavý NAD se vším všudy.
Nejnovější generace přístrojů NAD, chcete-li nejnovější interpretace desítky let starého konceptu této kanadské firmy, zajímavým způsobem kombinuje tradiční firemní hodnoty s nejmodernějšími audio technologiemi a věřte nebo ne, všechno to dobře funguje jako harmonický celek. Nakonec kde jinde, než u top modelu C 399 by to mělo fungovat… Zesilovač je to nekomplikovaně pojatý, přesto nabízející vlastně všechno – možnost modulárního rozšíření je skvělá, osazení MDC2 BluOS D modulem je v praxi nutností, protože streaming a zejména Dirac jsou ty zásadní hodnoty, díky kterým ční C 399 z nepřeberné konkurence střední hi-fi třídy. Pokud máte rádi zvuk hezký, záměrně trochu nabublaný vespod a klidnější v celkovém pojetí, pokud se vám líbí pocit síly a důrazu a pokud chcete mít jistotu, že připojíte v důstojné kvalitě úplně cokoliv, co si zamanete, pak za racionální cenu nabízí NAD C 399 všestranné řešení se zábavně tučným, kultivovaným a vůči kvalitě nahrávek velmi tolerantním zvukem, který vynikne s jakoukoliv elektrifikovanou hudbou a ani občasný poslech puristické akustiky vám nijak nepokazí. Snadno pak můžete připojit prakticky jakékoliv vám sympatické reprosoustavy, NAD jim celkem výrazně předá svou pohodovost. Je to zvuk laděný na příjemno a díky tomu si můžete skutečně příjemně a zábavně poslechnout prakticky cokoliv a tak, jak na to máte zrovna chuť…
KLADY
+ modulární rozšiřitelnost
+ hutný a sytý zvuk s klasickým stylem NAD
+ možnost zařazení Dirac do v zásadě dostupného řetězce
+ pestrost konektorové výbavy
+ celkově příjemný zvuk
ZÁPORY
- vlastně nic podstatného, sedí-li vám celkové ladění
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
