Je skutečně minulost lepší, než současnost? Nebo jsou to jen naše profiltrované vzpomínky, které uplynulý čas prezentují jako to nejlepší? Kdo ví… Minimálně kanadský NAD je na své kořeny velmi pyšný a rozhodl se – alespoň částečně – se k nim navrátit. Nejnovější model C 3050 navazuje na estetiku C 3030, uvedeného roku 1976, ovšem uvnitř je natěsnané technologické portfolio s nejaktuálnějšími firemními poznatky.
První vějičkou byla limitovaná edice v retro stylu, později přetavená v levnější a špetku méně vybavenou, nicméně sériovou verzi. Co zůstalo, to je čelní černý panel s duchem 70. let. Dominantním vizuálním prvkem je na něm dvojice nevelkých obdélníčků s měřáky výkonu (respektive úrovně signálu – můžete si nechat ukazovat sílu na vstupu či výstupu dle libosti), doplněná velikým nápisem, připomínajícím, že NAD = New Acoustic Dimension a nekonečně se otáčejícím regulátorem hlasitosti.
Ve spodní části je ještě řada dalších praktických ovladačů starosvětského stylu. Spínací tlačítko je však kupříkladu elektronické. Poctivě mechanický chod však mají tónové korekce pro basy a výšky, stejně jako prvek pro úpravu vyvážení kanálů nebo přepínání aktivních terminálů (A / B / A+B / nic). Pětice malých tlačítek slouží k volbě vstupu, dvě kulatá okénka zase skrývají informativní diody, potvrzující provoz moderních technologií BluOS a Bluetooth. Nakonec je tu už jen klasický 6,3 mm jack pro sluchátka.
Retro notu jednoznačně podtrhuje trojstranný dřevěný kryt (dekor je nicméně vinylový), pokrývající boky a vršek, vzadu se otevírá pohled na klasický moderní NAD. Vezměme to zprava – napájecí zásuvka se spínací kolébkou, do dvou pater v horizontálním směru rozvrstvené reproterminály (pro 2 páry soustav či bi-wiring) a nakonec řádka konektorů.
Analog zastupuje jeden linkových cinchový vstup, tradici phono s podporou MM přenosek. Digitální svět zase koax, optika a HDMI eARC. Je tu také vstup do koncového stupně a pre-out výstup, které jsou spojené malým můstkem, ale umožňují případně vložení nějakého druhu procesoru nebo prostě rozdělení zesilovač apod. Mono výstupem lze také připojit subwoofer. C 3050 umožňuje navíc využít spínací napětí do jiného komponentu přes 3,5 mm jack, vytáhnout stejným konektorem čidlo dálkového ovládání na praktičtější místo nebo namontovat Bluetooth anténku s obousměrným provozem (třeba pro připojení sluchátek).
To důležité je vidět úplně vlevo. Jde o šachtu, do níž patří některý z dostupných MDC2 modulů, rozšiřujících funkcionalitu přístroje. My jsme měli k dispozici MDC2 BluOS D. Už podle názvu je jasné, oč jde – streamovací platforma BluOS (mimochodem v čerstvě vydané verzi 4.0) je tu doplněna o DiracLive 3, byť v základní limitované edici, končící s korekcí u 500 Hz. Protože ale základní problém tvoří v běžném prostoru právě bas, je to úplně ok. Karta je vybavena ethernetovým rozhraním, dvěma Wi-Fi anténkami a USB portem pro datové paměti – je to vlastně takový malý NODE s přístupem k lokálnímu i internetovému streamování a tuctům služeb.
Dovnitř schoval NAD moderní techniku, jak už bylo řečeno. Digitální část obhospodařuje čip PCM5242, plně dostačující limitu BluOS na 24 bit/ 192 kHz, ač sám má maximální rozlišení 32 bit / 384 kHz.
Sílu na výstupech pak poskytují moduly HybridDigital UcD, pracující ve třídě D. Jde o variaci na osvědčené téma, uvedené kdysi firmou Hypex a modifikované NADem. Je tu spínaný napájecí zdroj a velmi nízká celková zpětná vazba. V C 3050 nabízí 100 W na kanál od 8 ohm za poctivě deklarovaných podmínek – oba zatížené kanály, 20 – 20 000 Hz při THD pod 0,03%. Odstup signálu a šumu je přes 95 dB (váženo křivkou A při 1 W do 8 ohm). Zajímavější je dynamický výkon – je to až 180 W do 8 ohm a 20 A (byť po dobu 1 ms). Separace kanálů je slušných 75 dB (1 kHz), respektive 70 dB (10 kHz).
Celý zesilovač váží rovných 10 kg při šířce 45 cm, výšce 11 cm a hloubce 35,5 cm.
NAD C 3050 jsme měli možnost poslouchat primárně v sestavě s Fischer & Fischer SN-70 a CD transportem Cambridge CXC na kabelech Dynamique Audio Horizon 2, chvíli ale také s KEF Blade One Meta. To bylo spíše pro zajímavost. V prvním případě se srovnávalo s Cambridge CXA81, v druhém s Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR. O detailech sestav se dozvíte v pravém sloupci -->.
Vliv integrované kalibrace Dirac je výtečný – čím horší umístění, čím větší nesymetrie sestavy, tím jasněji se projevuje. Nejlepší je pocit vystředění scény, její celkem zřetelné prohloubení a citelně pevnější usazení nástrojů na místo. Zvuk samozřejmě ztratí kus „masa“ a těla, ale to je prostě očekávaný průvodní jev celkového zpřesnění. Jestliže C 3050 budete chtít umístit v běžném obývacím prostoru bez akustických panelů nebo nějaké obzvláštně cílené nenápadnější formy úprav, tak investice do modulu s DiracLive se rozhodně vyplatí.
Zvuk NAD C 3050 jsme posuzovali primárně bez kalibrace, už proto, že její vliv se dá shrnout větami z odstavce výše. Sám o sobě hraje C 3050 vlastně jako klasický NAD s nádechem starých modelů. Kontrabas Thomase Morgana v „Beyond Darkness“ (+ Charles Lloyd / Bill Frisell | „Trios: Chapel“ | 2023 | Blue Note | 0602445266494) možná nebyl TAK bohatý, jako staré NADy, ale je tu cítit bohatost, sytost a tučnost, je to skoro to známé mírně temnější ladění. V dané cenové relaci přesto nabízí zesilovač solidní ohraničení tónů a dobrou pružnost. Po zapojení DiracLive se struny více napnou, zpevní se kontury, ale zároveň přeci jen ubude toho „NAD charakteru“.
Trochu přímočaře nahraný vokál Petry Haden v duetu s kytarou Billa Frisella „I Don’t Want to Wake Up“ („Petra Haden & Bill Frisell“ | 2004 | Rykodisc | HNCD1472) NAD podal se solidní čistotou, hlavně však zabalený do příjemné neukřičenosti, ale přitom s kontrolou, která začíná rozkrývat vrstvy nahrávky. Důležité je ovšem hlavně celkově příjemné poslechové ladění s kvalitami střední třídy hi-fi se vším všudy. Tady konkrétně Dirac přidá nuance, zároveň ale posune zvuk i směrem víc k neutrálnímu „monitoringu“, tedy opět pevněji, ale méně plnokrevně.
Také výšky a sykavky ve svého druhu duetu „Virginia Moon“, tentokrát od Norah Jones a Foo Fighters („…featuring Norah Jones“ | 2010 | Blue Note | 50999 9196002 3), jsou zaznamenané řízněji. NAD jim zachová živost, ale utlumí jejich vytaženost a stvoří z toho příjemnou, decentní muziku s nekonfliktním a přesto solidně zřetelným charakterem. Moderní moduly zesilovačů navzdory cílenému ladění „do NADu“ nabízí velmi slušnou úroveň prokreslení.
„Basic Instinct“ od The Acid ze slunné Kalifornie („Liminal“ | 2014 | Mute | 0724596960820) je energií naducaná skladba s mohutným, dramatickým a dynamickým elektronickým basem, který je v pěkném souladu s oním náznakem klasického stylu NAD. Je to bohaté, mocné, ne úplně dravě rychlé, ale zato důrazné a rytmické. Výsledkem je zvuk, který je v pohodě, ale přitom šťavnatý a sytý. Oproti zažitému stylu starších modelů zbývá ale spíše ten pocit, reálně je zesilovač férově rychlý a tím kontrolovaný a v dané třídě solidní v konturách. Lehce nabublaný charakter dává pocit síly. DiracLive se svou kalibrací nízké tóny zřetelně napjal, aniž by však ztratila svou gumovou pružnost – možná má přednes menší páru, ale zato lepší strukturu.
Precizní záznam „Copernicus in Tartu“ od Gabor Juhasz Trio („Planets“ | 2022 | My Reel Club) ukázal, že NAD pod svým hebkým, vřelým a příjemným charakterem ukrývá velice solidní rozlišení a vlastně i pěknou otevřenost. Jde o zvuk s vlastním stylem a přesto hezky čitelný, s dostupnými detaily a i když se nevymyká nějak z dobrých standardů své třídy co do rozkreslení nejjemnějších nuancí a dozvuků, je to opravdu hi-fi a velmi dobře se poslouchá. Dirac tu ubere onu charakteristickou vrstvu, o slušný kus „vygumuje“ charakter, ale zato je slyšet více křehkých jemnůstek a perliček.
„Serenáda pro 2 klarinety, 2 hoboje, 2 fagoty, 1 kontrafagot, 3 lesní rohy, 1 violoncello a 1 kontrabas v d moll, op. 44“ v nahrávce orchestru Academy of St. Martin in the Fields pod taktovkou Nevilla Marrinera („Serenades op. 22 & 44“ | 1983 | nahráno 1981 | Philips | 400 020-2) zněla s organickou, netechnickou propojeností, s důstojným podáním pravolevého prostoru a pocitem, že komorní těleso má citelnou váhu a objem. Rozměry scény i hudebních instrumentů patří k mírnému nadprůměru, je to takový už spíše „objímající“ zvuk. Jakmile zapojíte do řetězce kalibraci Dirac, velmi výrazně se tu objeví hloubka, nástroje se lépe rozřadí a dokonce i stereo báze jako taková jako kdyby se roztáhla až za ozvučnice.
Oč šlo u NAD vždy především, to byla příjemná, jakkoliv ne suše realistická reprodukce a snadný poslech. Model C 3050 to umí také – intimní, téměř klubová „The Parting Glass“ Australana Vince Jonese („Moving Through Taboos“ | 2004 | Universal | 0602498245903) zněla naprosto nekonfliktně, s vřelostí a vlastně se to hrozně hezky poslouchá. Je tu rozhodně více basu, přednes je plnější, lehce těžší, s vokálem hebkým, velmi „lidským“ a všeobjímající harmonickou barevností. Hudba plyne, jemná, laskavá a šťavnatá, pohupující se v rytmu a vy si můžete jen tak ladně plavat a užívat si. S Diracem vše trochu ztvrdne, sametová pohoda se změní spíše v civilní styl, ale o to prokreslenější.
Návrat do „starých dobrých časů“ se NADu povedl, protože C 3050 je velmi důstojný integrovaný zesilovač střední třídy s hezkým zpracováním a stylem. Daní za zajímavý design je mírný diskomfort, kdy digitální svět nemá přítomné a tím snadno ovladatelné fyzické ovládací prvky, na druhou stranu jsme v běžném provozu během těch pár dní neměli pocit, že by se nám s C 3050 nějak obtížně žilo. Navíc díky modulu s BluOS všechno krásně zvládnete přes dobře fungující aplikaci. Jako bonus navrch můžete mít také DiracLive, který zvuk zaostří, zkonkrétní a posune blíže realitě. Svým způsobem tak můžete profil zapnout a mít přesný přednes, nebo vypnout a mít klasický, tučný NAD. Tak či tak, zůstává hudbu snadno poslouchatelná, je to zábava a i když nejde o ladění pro puristy, je skvělé pro každého, kdo má rád zábavný, štědře muzikální poslech s dotekem toho nejklasičtějšího NADU.
KLADY
+ zajímavý retro design
+ možnost rozšíření MDC2 moduly
+ stabilita, rychlost a ovládací komfort BluOS
+ solidní kontrola v rámci dané kategorie
+ velmi fajnový zvuk za fajnovou cenu
ZÁPORY
- tu a tam mohou chybět fyzické ovládací prvky
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
