Již čtvrtstoletí navrhuje a vyrábí Jörn Janczak se svým týmem v Hürthu nedaleko Kolína nad Rýnem reprosoustavy a elektroniku s prostým mottem „we build emotions“. Základním kamenem jejich filozofie je nekompromisnost – bez ohledu na cenu či jiné podružnosti vytváří pod značkou TIDAL ultimativní high-end s luxusním pojetím, což se mimo jiné odráží třeba i v tom, že vyrábí speciální kousky primárně určenou pro majitele automobilů Bugatti. Desítky milionů sem nebo tam – prostě nic nehraje roli, pouze výsledky (lehčí kompromisy si výrobce dovolil v rámci zlepšení finanční dostupnosti u dceřiné firmičky Vimberg). Na tom úplně opačném konci nabídky je „základní“ model Piano G3 (tedy třetí vývojová generace).
Nic na těchto středně velkých sloupcích ovšem není základní. Ostře řezané a mírně zakloněné kabinety se sraženými vertikálními hranami jsou například skutečně perfektně vyrobené. Neznamená to jenom dokonalý lak, v němž se můžete dosyta shlížet, ale hlavně absolutní netečnost kabinetů. Poklepat na ně je jako ťukat na dveře starodávné hrobky – všude prostě mrtvo.
Piano G3 se vyznačují minimalistickým luxusem, ze super hlubokého laku vystupují vpředu jen tři měniče s chromovými kroužky, dvě kovové plakety po bocích s označením modelu a decentní cedulka s logem dole vpředu. Kovovým leskem se vyznačují též nožky, přední jdoucí přímo do stran, zadní mírně pod úhlem kvůli co nejlepší stabilitě.
Industriální preciznost je patrná i při pohledu zezadu. Hodnotnost výroby a použitých materiálů může být jen těžko patrnější. Dva zde přítomné bassreflexové výdechy jsou také obroubeny výraznými chromovanými kroužky, zde celkový technicistní designový tón podtrhují i viditelné šrouby.
Zajímavostí je destička s celkem pěti reproduktorovými terminály WBT zcela dole. Piano G3 totiž nejsou určeny pro bi-amping, vhodným zapojením tu ladíte množství vyzařovaného basu – je možné zcela odpojit spodní středobas pro nejmenší objem, nastavit jakousi neutrální polohu (tovární nastavení) pro středně velké prostoru nebo zvolit „plnou palbu“, je-li třeba vyplnit objemnější poslechové místnosti. Poslechově jsou rozdíly naprosto diametrální, aniž byste i v „nejhubenější“ konfiguraci měli pocit nějakého nedostatku spodních oktáv.
Model Piano je v nabídce TIDAL již přes 20 let, současné provedení bylo uvedeno v roce 2022. Pro stavbu ozvučnic je použit firemní několikavrstvý materiál TIRADUR, jehož cílem je absolutní minimalizace ukládání energie, jinými slovy příkladná rigidita a schopnost pohlcení vznikajících vibrací. TIRADUR pak nevstřebává díky svému složení žádnou vlhkost a firma říká, že tak reprosoustavy vydrží v bezchybném stavu dlouhé desítky let. Uvnitř skříně se nachází velmi komplexní systém příček, umístěných na základě simulací v CAD systému. Měniče mají také optimalizované velikosti pracovních komor (každý reproduktor má vlastní, stejně jako třeba výhybka) a při návrhu Janczak řeší kupříkladu i rychlost proudění vzduchu uvnitř skříně a ven z bassreflexů.
Čelní stěna se vsazeným tweeterem a dvěma středobasy má zdvojenou konstrukci i tloušťku, aby byla už tak netečná plocha ještě pevnější. Všechny použité měniče s pevně instalovanými krycími mřížkami jsou plně proprietární, firma si navrhuje od základu celý reproduktor (koš, cívku, geometrii a sílu i materiál magnetů,…), který posléze fyzicky vyrábí Accuton. Začíná to inverzní diamantovou kopulkou o průměru 3 cm (model TBD-30 Gen 2), přičemž celý výškový měnič je mechanicky izolovaný pro maximální redukci nežádoucí energie vibrací. Pokračuje to pak dvěma 17 cm černými kónickými membránami středobasů MW-FG-17 – jako materiál použili v TIDAL keramiku.
Frekvenční výhybka je navržená a vyrobená se stejným nekompromisním principem, což začíná tím, že je uložena ve zcela oddělené komoře pro zamezení vlivu mikrofoničnosti a tlaku vzduchu (stabilitu zajišťuje váha modulu výhybky 13 kg). Zapojení je 2,5 pásmové s výjimkou režimu pro nejmenší prostory, kde zůstávají aktivní jen 2 pásma. Jsou tu osazeny exkluzivní měděné kondenzátory, odpory z metalického filmu v kombinaci s variantami ze směsi stříbra a uhlíku, dále pak cívky na vzduchovém jádře nebo basová cívka s ultra nízkým odporem – hodně ze součástek vyrábí extrémní značka Duelund. Všechny filtry jsou sestaveny dle firemní filozofie uno-pulse na vnitrofiremně vyráběných vícevrstvých deskách plošných spojů. Uno-pulse má za cíl dosáhnout dokonalé impulsní odezvy.
TIDAL Piano G3 nemají prakticky žádné reálně udávané parametry vyjma jmenovité impedance 4 ohmy (a propadu na 3,2 ohmové minimum) a maximální zatížitelnosti 300 VA. Dozvíte se nicméně o poctivé váze 70 kg na kus při výšce 116 cm, šířce 24,5 cm a hloubce 39,5 cm, případně o tom, že nožičky přidávají k výšce dalších 5 cm.
Piano G3 jsme měli možnost poslouchat v ostravském Studiu Špalíček a to v porovnání primárně s Vimberg Mino, ale třeba i Bowers & Wilkins 803 D4. Hrálo se na dvou sestavách – Musical Fidelity Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS a Accuphase C-2300 / P-4600. Zdrojem signálu bylo zejména EverSolo DMP-A6 Master Edition, případně připojené přes Chord Hugo TT2. Propojeno bylo buď kabeláží Esprit nebo Cardas z prostředních pater katalogu obou firem.
Nejprve by stálo za to zmínit rozdíl mezi třemi dostupnými nastaveními basové složky – už v té „nejmenší“ s nepracujícím spodním basovým reproduktorem byla středně velká prostora hlubokými tóny bez problémů saturovaná, střední nastavení dodalo šmrnc a váhu a nejrozmáchlejší místnost nabilo basovou energií tak, že pod námi poskakovala sedačka. Mění se však jen energie, kontrola a jistota zůstávají neměnné, Piano G3 jsou inertní vůči jakékoliv nejistotě nebo nepřesnosti.
Kontrabas Charlieho Hadena ve „Spiritual“ (Charlie Haden / Pat Metheny | „Beyond the Missouri Sky“ | 1997 | Verve | 537 130-2) měkce, teple brouká a TIDAL ho prostě postaví do prostoru před vás, neomezený ve velikosti, váze ani tonální bohatosti. Klidná a příjemná nahrávka je podaná se vším svým šarmem, ale hlavně – nástroj je mnohem větší a působivější než třeba u vynikajících „sesterských“ Mino. Až nejde pochopit, kde se takový bas bere ve štíhlých sloupečcích. Zhoupnutí struny proniká tělem i podlahou adekvátně tomu, že jde o největší vyráběný strunný smyčcový nástroj, zaplavuje prostor ve zdánlivě nekonečném, ničím neomezeném množství a přesto nepůsobí přebujele. Navíc tolik jistoty, tolik konkrétnosti, to se neslyší často ani u dražších konkurentů. Z reprosoustav vytéká sladkost temně pulsujícího dřeva, ohraničená naprosto precizní kovovostí strun. Hloubky jsou sladké, vstřícné a tekuté, bezchybně artikulované (alespoň tedy s Musical Fidelity, dělenec Accuphase tak autoritativní kontrolu neměl, ale to plně odpovídá dané třídě). Jak se však Piano G3 dokážou spustit do hloubek, kam pocitově leckdy ani subwoofer nedosáhne (o kvalitě a čistotě ani nemluvě), to je odzbrojující.
Nebo vezměte střední pásmo, ať už je to zpěv Buddy Millera nebo vokál jeho ženy Julie, případně jeho kytara v „Niccolo“ („In The Throes“ | 2023). Středy jsou mimořádně prezentní, excelentně transparentní a informativní víc, než špičkové studiové monitory – na rozdíl od nich však neprovádí vivisekci nahrávky, TIDAL stále nabízí hudbu. Je to fascinující, extrémně vtahující a kontakt s nahrávkou je snad nejbezprostřednější, jaký jsme kdy zažili. Jistě, se stejnou lehkostí jako detail vynikne i jakákoliv nedokonalost a pustíte-li si skutečně nahlas něco zvukově nedotaženého, riskujete explozi sluchového ústrojí. Faktem ovšem je, že Piano G3 mají ultimativní schopnost sejmout z přijímaného signálu všechny zahalující vrstvy, oloupou z hudby i ten nejposlednější kousek závoje, který by ji mohl překrývat. Rozlišení je absolutní a je cítit, že by kompaktní sloupečky zazářily ještě víc a jasněji, kdyby měly ještě lepší elektroniku. Střední pásmo (fakticky ale celý rozsah) je fenomenálně otevřený, zřetelný a konkrétní už od nejnižších dostupných poslechových úrovní, reprodukce je samou definicí přítomnosti. Ten úplný a obrovský pocit rezervy a jistoty, to je tedy něco naprosto výjimečného a úžasného.
Zvukový perfekcionismus a reálně dokonalý pocit autenticity a prezentnosti tónů pokračuje i na výškách. Že jsou diamantové výškáče obecně velmi příjemně informativní, to je platné prakticky napříč výrobci, kteří je používají, ale ten v Piano G3 patří tedy rozhodně na vrchol! Civilizovaný záznam činelů a dalších vysokých tónů v „Nefertiti“ Lionela Louekeho („Mwaliko“ | 2010 | Blue Note | 509996 88508 2 1) byl neuvěřitelně (tedy vlastně naopak zcela uvěřitelně) konkrétní, rozlišení je skutečně fascinující a zdá se, že ho omezuje jen a pouze sama nahrávka a řetězec, že sám výškáč ukáže i ty nejjemnější odstíny, dokonale kreslí texturu a to vše s pocitem rychlosti a okamžitosti, který máte často u skvělých páskových měničů, nicméně zároveň s tělesností kopulek. Je to brilantní zvuk, který umožňuje bednám zcela zmizet z vašeho vnímání a se záznamem adekvátní kvality je tu jednoduše činel, palička a jejich vzájemná interakce, vše ukázané působivě holograficky, přítomně a konkrétně.
Jednoznačně největší wow efekt si ne malé, ale rozhodně ne velké TIDAL Piano G3 připravily z pohledu dynamiky. Protože prostě nemůže být prakticky možné, aby TAKOVÝ drajv, důraz, objem a sílu měly TAKHLE kompaktní reprosoustavy s TAKOVÝMI měniči. „Nierika“ od Dead Can Dance („Spiritchaser“ | 1996 | 4AD | 0652637271324) má typicky pompézní produkci, mix netrpí zdrženlivostí a síla, kterou mají nepozemské zvuky může snadno rozkývat a zahltit i velké reprosoustavy. Nicméně, ne Piano G3. Jejich projev je skálopevný, sebejistý a podrží-li je zesilovače, rozhýbávají snad i samotné zdivo místnosti. Mohutný objem je dokonale stabilní při jakémkoliv akustickém tlaku a můžete jít až za koncertní úrovně, aniž by Piano G3 byly jakkoliv nejisté. Famózní je však hlavně tichoučká poloha, kdy reprodukce zůstává plně kontrolovaná, definovaná a vyjadřuje stále naprosto sebejistě dynamické rozdíly a polohy. Nekompromisní autorita působí nesmírně přirozeným dojmem, je to precizní a přesto netechnicistní disciplína.
Rychlá „Captain Seňor Mouse“ s mnoha nástroji, linkami a hudebními nápady z pera vedoucího uskupení Return to Forever a hráče na vše klávesové Chicka Corey („Hymn of the Seventh Galaxy“ | 1991 | nahráno 1973 | Polydor | 825 336-2) byla odvyprávěna s absolutní autenticitou – slyšíte „nemoderní“ mix, ne tak vypilovaný jako to umí dnešní nahrávací technika a přesto každá jedna linka, každý jeden tón, ale hlavně i ticho mezi nimi jsou bezchybně artikulované. Je to – slovy klasika Douglase Adamse v jeho jedinečném „Stopařově průvodci po Galaxii“ – zvuk s tak mizivou mírou zkreslení, že by i nebojácný muž zaplakal. Všechno, doslova všechno co je v nahrávce (a co předřazená elektronika dokáže vypracovat), je jako na dlani. Je to super precizní analytika, leč bez strojové otravnosti a suchosti. Sebesložitější pasáž je perfektně přehledná a čitelná, rychlost a neochvějná přesnost jsou fascinující.
„Miss Otis Regrets“, napsaná skoro před 100 lety géniem Colem Porterem, v nahrávce Bette Midler z roku 1990 („Greatest Hits“ | 1998 | Atlantic | CD 82497) měla scénu vykreslenou taktéž naprosto precizně, což asi není překvapující. Hudba je posazená za reprosoustavy, kteréžto prostě a jednoduše zůstávají jen jako objekty, plně odpoutané od samotného přednesu. Poskládání jednotlivých nástrojů je bravurní, šířka, hloubka i proporce jednotlivých nástrojů a hlasu opět přesahují ty, které tak nějak s ohledem na rozměry reprosoustav předpokládáte. Prostor je holografický, patrně díky oné celkové superiorní konkrétnosti a excelentní pevnosti a prezentnosti. Zřetelnost, čitelnost a ukotvení jedné každé částečky, zaznamenané v nahrávce, si lze jen stěží představit lepší. Piano G3 jsou v tomto ohledu skutečnými referenčními monitory.
Když přišla tuhá, bytelná a úderná perkusní linka s podporou basy v „The May Queen“ Roberta Planta („Carry Fire“ | 2017 | nonesuch | 75597934939), bylo naprosto jasně znát, že TIDAL hrají stále daleko od svých limitů. Spořádanost, soustředěnost a mimořádná informativnost působí ve výsledku jako to nejpřirozenější, co je možné – hudba hraje, tam, kde i skutečně skvělé reprosoustavy působí rozmáchle a energie je přeci jen roztřese, tam Piano G3 zůstávají koncentrované a až nadřazeně samozřejmé. Nejvíc vás však dostane ta intenzita, ta síla, ten důraz a hudební drajv. Hudba v tolika odstínech, plná energie a emocí, přesně jako v první řadě na koncertě.
TIDAL Piano G3 jsou fascinující sloupečky. Z jejich úhledných, vlastně kompaktních a čistých ozvučnic byste nikdy neusoudili na potenciál, který v nich dřímá. Jak to Janczak udělal? Kdo ví… Ať už však aplikoval jakýkoliv trik, tak mu vyšel a Piano G3 snímají i tu nejposlednější vrstvu z vaší hudby a nechají jí zaznít v nejkrystaličtější podobě, jakou jsme dost možná prozatím měli možnost poslouchat. Nezlomná dynamika, perfektní rozlišení, intenzivní energie a okamžitost reakcí, skvělá artikulace zvuků i precizní odměření ticha mezi tóny splétají reálně dokonalou hudební iluzi. Tohle je veledílo konstrukční a tím i reprodukční preciznosti – navíc v úhledném balení pro běžný pokoj. Piano G3 jsou zhmotněným důkazem toho, že doma skutečně můžete mít koncert a ačkoliv se jejich cenovka může zdát extrémní, tak takové jsou i jejich výkony. Pokud chcete křišťálově čistý a přesto netechnický zvuk, chcete-li nezkrotnou intenzitu a přesto nechcete mít strach z dlouhodobé únavnosti (tu si můžete přinést tak maximálně spolu s nahrávkou) a jestliže máte chuť zažít reprodukci ze skutečně ultimativní sféry, která je s ohledem na proporce těchto reprosoustav téměř nepochopitelná, běžte a někde zažijte poslech TIDAL Piano G3. Je to skutečně zážitek.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]
KLADY
+ parádní lak a pečlivost provedení
+ možnost naladění dle vkusu a/nebo velikosti prostoru
+ prakticky dokonalá rychlost a kontrola
+ drajv a dynamika daleko za očekáváními z pohledu velikosti
+ holografická transparentnost
+ fascinující detail a přitom poslechová neúnavnost (není-li takový hudební materiál)
+ schopnost hrát velmi potichu i koncertně hlasitě naprosto bez zaškobrtnutí a ztráty čitelnosti
+ precizní naměřené parametry, zejména impulsní odezva
ZÁPORY
- pokud na ně máte a máte k nim adekvátní systém, tak nic
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
