Streamery (a tak trochu vlastně D/A převodníky a předzesilovače) čínské značky EverSolo jsou v poměru cena / výkon nesmírně atraktivními hračkami. Základní model DMP-A6 se již nějakou dobu (byť se o něm oficiálně z bůhvíjakého důvodu docela dlouho nemluvilo) prodává i jako o celkem procentuálně znatelně dražší Master Edition. Stále však jde o dostupné řešení.
Na pohled není mezi DMP-A6 a DMP-A6 Master Edition prakticky žádný rozdíl – doporučujeme prohlédnout okolní fotografie nebo ještě lépe popis ve starším textu o DMP-A6. Nebýt oranžového podsvícení multifunkčního kruhového ovladače vpravo a drobné kovové plaketky místo standardně natištěného modelového označení, rozdíl byste nenašli.
Tj. je to kompaktní stroj, má velký displej, identický operační systém, stejnou bohatou paletu vstupů a výstupů, podporuje stejné služby a tak dále a tak dále. Nezměnily se prakticky ani žádné technické parametry.
Zůstávají dokonce stejné vnitřní komponenty, s výjimkou několika zdánlivých drobností. Dva čipy ES9038Q2M v Master Edition výrobce doplnil o výrazně lepší moduly hodin pro časování signálu – mají femtosekundovou přesnost, každý z dvou základních taktů má svůj generátor a výstup by tak prý měl být zřetelně čistší už jen díky tomu.
Jedinou další deklarovanou změnou je též obměna operačních zesilovačů – modely OP1642 ze základní verze nahradili v EverSolo OP1612. Ty mají lepší parametry (THD+N 0,00015% namísto starších 0,0005%, rychlost přeběhu 27 V / us místo 20 V / us apod.). Ač to výrobce nikde přímo neříká, prý jsou vyměněny také typy kondenzátorů.
DMP-A6 Master Edition jsme poslouchali ve srovnání s redakčním DMP-A6, ale i vyšším DMP-A8. Hrálo se buď s Cambridge CXA81 / CXC a Fischer&Fischer SN-70, nebo s Musical Fidelity M8xi a Fine Audio F1-5. O použitých kabelech, filtrech a dalším příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.
Na razantní rockové basové tepající lince basy a kopáku v „Gentlemen“ The Afghan Whigs („Gentlemen“ | 1993 | Elektra | 0075596150125) cítíte, že „mistrovské“ provedení nabízí fyzičtější bas – je pevnější, lépe konturovaný a zřetelněji (a to celkem výrazně) oddělí jednotlivé hluboké tóny. Je znát celkově o kus lepší kontrola, asi jako když před citlivé komponenty zapojíte dobrou filtraci proudu, nebo když uděláte něco smysluplného pro svou domácí akustiku. Jestli ono zpevnění a větší jistota stojí za 31,2% příplatku je relativní, nicméně krok kupředu a to ne malý to určitě je.
Změnu jsme jasně slyšeli také v hlasovém rozsahu, kde zpívá Grace Potter v „Love is Love“ („Daylight“ | 2019 | Fantasy | 0888072117396) – její vokál byl jemněji načrtnutý, méně řízný, klidnější, prostě čistší a o krok snáze srozumitelný. Zejména sykavky nemají takovou intenzitu a přesto působí projev živěji. Je až s podivem, že pár operačních zesilovačů přesnější řízení digitálního signálu způsobí takovou změnu. Ale je to tak – jestliže DMP-A6 může konkurovat výrazně dražším zařízením, tak DMP-A6 Master Edition horní příčku konkurenceschopnosti posouvá klidně o oněch příplatkových 10 tisíc dál (a možná i více).
Nejsilnější rozdíl jsme však vnímali v čistotě, respektive přesnosti podání struktury činelů v „Moon Song“ Cécile McLorin Salvant („Ghost Song“ | 2022 | Nonesuch | 0075597914672). Krásný jazz je i moc hezky nahraný, DMP-A6 Master Edition dodá nezanedbatelné množství nuancí, kovový šum je plastičtější, jako byste vnímali nástroj víc zblízka, stejně tak ovšem není tak zvonivý, působí klidněji a realističtěji.
Wagnerova „Die Walküre“ v podání Leonie Rysanek (Karl Böhm / Bayreuth Festival Orchestra | 1997 | Classic CD | 81) byl rozhodně pevnější, více usazená, konkrétnější, zvuk začal zřetelně lépe „dýchat“, jako kdyby měl více objemu. Není to dramatičtější dynamika, ale spíše živější, hutnější projev, který tím pádem působí bohatěji a energičtěji. DMP-A6 Master Edition jako když dává hudbě o krok víc prostoru. Nemění se takový ten základní charakter přístroje, jen je preciznější.
Ani v „Eclipse“ Katie a Marielle Labéque („Dream House Quartet“ | 2023 | Deutsche Grammophon | 00028948588329) se nezdálo, že DMP-A6 Master Edition nějak mění základní charakteristiku, ale přednes tu byl jemnější, nenucenější, detaily dvou pian a dvou kytar jsou zřetelnější, ne však přes technické zdůraznění, ale díky většímu nadhledu. Jako když hudba „lépe klouže“, instrumenty mají víc prostoru a vzduchu kolem, takže kupříkladu struny zaznívají samostatněji, aniž by se porušily vzájemné harmonie. Je to zvuk na informace a detaily rozhodně bohatší, respektive čitelnější.
Drobné zlepšení jsme zaznamenali také na prezentaci stereofonní báze v „You Can’t Hurry Love“ (Phil Collins | „Hello, I Must Be Going!“ | 1982 | WEA | 299263), kde scéna sama působila spojitěji, respektive jako kdyby hudba byla lépe zasazena mezi reprosoustavy a ty samy pak byly méně znát. Výraznější zlepšení se objevilo také v pocitu hloubky, respektive bylo cítit citelně se objevující předozadní osu. Ne že by základní provedení kupodivu s ohledem na cenu scházel pocit třetí dimenze, ale vůči DMP-A6 Master Edition je jen jemně naznačený, kdežto tady prostě je. Ruku v ruce s tím jde udržení pocitu pravolevé organizace i při výrazně nižší hlasitosti, než u základního modelu.
Levnější provedení v „Help Yourself Out“ (Hyphen Hyphen | „C`est la vie“ | 2023 | Parlophone | 0190296150043) mělo méně plný bas, celkově vlastně byl přednes tenčí a méně zaostřený, také méně šlapal – tím pádem je asi jasné, že s DMP-A6 Master Edition si vás písnička snáze získá, vykouzlí vám úsměv rychleji a ještě k tomu větší, protože méně vnímáte řetězec. Je to jednoduše muzikálnější.
EverSolo streamery řady DMP jsou skvělým exemplářem velmi dobrého a přitom zaplatitelného hi-fi, lhostejno, zda jde o základní DMP-A6 nebo podstatně dražší DMP-A8. Jemně doladěné provedení DMP-A6 Master Edition má pak všechny nadšení vzbuzující kvality levnějšího sourozence, ale všechno se zdá být o kousek lepší – pevnější bas, otevřenější středy, konkrétnější výšky, dynamika s větším nadhledem, detail snáze čitelný, prostor plastičtější a tok hudby jako celku jednoduše snazší a pohodovější. Je to rozdíl, který stojí za více než 30% příplatku? To je otázka… Je to rozdíl za 10 tisíc? Spíše ano, protože v absolutní částce to není zase tak drastické jako v procentuálním vyjádření. Není nejmenší pochyby, že DMP-A6 Master Edition je lepší, ovšem třeba u přístrojů typu redakčního CXA81 už to ne zcela využijete, kdežto k o kategorii, dvě či tři lepším zesilovačům zase bezpochyby ano. Jestliže tedy DMP-A6 má vřele nadšené doporučení, má DMP-A6 Master Edition ještě o kousíček větší…
KLADY
+ má všechny kvality (zpracování, rychlost, uživatelský systém,…) jako DMP-A6
+ má zřetelně lepší (lehčí, vzdušnější) zvukový projev…
+ …a vlastně posouvá zvuk DMP-A6 o krůček (až krok) kupředu z každého úhlu pohledu
ZÁPORY
- rozdíl v ceně zhruba 10 tisíc Kč není poměrově úplně malý, ač zvuk je lepší
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
