Helmut Brinkmann říká, že je perfekcionistou a že jediným jeho cílem je vysoká věrnost reprodukce. Proto také vyvíjí a staví svou elektroniku a gramofony raději mnoho let, nežli nový model vypustí do světa, než aby něco nebylo důkladně promyšleno, prozkoušeno nebo zváženo – přesto jsou jeho vášní hlavně černé desky a jejich reprodukce, proto gró firemní nabídky tvoří gramofony a elektronika, sázející v hojné míře také na elektronky.
Momentálně nabízí značka z německého Achenbergu pětici gramofonů, čtveřici ramének, dokonce externí elektronkový napájecí zdroj jako upgrade a samozřejmě phono předzesilovač. Dříve ale dodávala také několik přenosek, aby analogový řetězec byl zcela kompletní.
Brinkmann Taurus
Nabídce firemních gramofonových šasi vládne model Balance s řemínkovým pohonem – jeho zjednodušenou (a podstatně levnější) variací s přímým náhonem, přebírající částečně technickou inspiraci, je Taurus, který je k dispozici v základním provedení pro jedno rameno, případně s rozšiřujícím upgradem pro instalaci druhého ramene.
Esteticky i materiálově je šasi Taurus mimořádně čistý objekt. Tělo je pevné, přisazené k základně (můžete si případně připlatit za rozměrnou podstavu z granitu, dodávající gramofonu na vizuální důstojnosti) a v černi vlastně celkově nenápadné. Na jednom konci kapkovité základy je vsazen mohutný talíř, pod ním svítí spínací tlačítko, na konci druhém je nasazena (opět kapkovitá) destička pro instalaci ramene. Tato podložka je snadno měnitelná, tudíž lze teoreticky poměrně snadno prohazovat raménka.
Konstrukce z kovu je mechanicky obrobená s parádní přesností. Jde o dural (slitina hliníku, mědi a malého podílu hořčíku, manganu a dalších prvků) s impozantní tloušťkou 4 cm. I díky tomu váží samotné šasi Taurus poctivých 12 kg.
Své vinyly budete pokládat na vysoký talíř, který dodává další váhu plných 10 kg díky konstrukci z pevné kovové slitiny. Dotyková plocha pod deskou je z odolného křišťálového skla. LP na místě drží a vyrovná šroubovací přítlačné závaží.
Taurus má pohon typu direct drive, řízený magnetickým polem. Má plynulý systém regulace otáček s možností jemného doladění přesnosti za pomoci šroubováčku a potenciometrů na zadní straně šasi. Tamtéž je také přizemňovací konektor – míněno uzemnění pro šasi a motor, ne raménko.
V základu je motor napájen pomocí více než tříkilového externího napájecího zdroje s možností upgradu na RöNt III, elektronkový a notně drahý příplatkový model.
Zajímavostí je dálkové ovládání v podobě takového většího pravidelného kovového puku. Na jednu stranu je to praktické, na stranu druhou stejně musíte rameno zvednout ručně.
Brinkmann 12.1
Bez raménka by nebylo gramofonu. Nejdelší z ramen, která Brinkmann nabízí, je označeno podle své délky prostě 12.1. Působí na první pohled nesmírně jednoduše – jen dlouhá rovná trubička, zdánlivě nekomplikovaně usazená a zakončená pod úhlem nasazenou hlavičkou pro montáž přenosky. Tak jako u všech kreací pana Brinkmanna i tady je však „pod kapotou“ víc, než odhalí krátký pohled.
Firma považuje raménko o délce 12 palců za ideální, protože z logiky funkce právě taková délka nejúčinněji snižuje zkreslení. Jinými slovy, hrot v drážce je s takto dlouhým ramenem nejblíže ideálu kolmosti, jak je to fyzikálně možné, nepoužijete-li některou z náročných, drahých a speciálních konstrukcí ramének.
Seřízení raménka je poměrně snadné. Jednak pracujete s 200 gramovým protizávažím, umožňujícím instalaci přenosek s váhou 4 – 16 gramů (ale úspěšně jsme nainstalovali i 20 g Goldenberg Maestro a podařilo se ji seřídit). Dalším zajímavým prvkem je možnost připojit k hlavičce dodávaný plastový odlitek, který dovolí snadné výškové zafixování ramene tam, kde ho chcete po nastavení mít. Jde vlastně o jakousi praktickou „opěrku“.
Samotná hlavička pak má usazení, které lze díky šroubečku vespod natáček o +/- 5 stupňů, což pomáhá dosáhnout kýženého azimutu.
Efektivní délka ramene činí 30,56 cm, přesah 1,36 cm a celková váha ramene dosahuje 350 gramů.
Brinkmann RöNt III
Externí napájecí zdroj RöNt III (jde o třetí generaci jinak 25 let vyráběného produktu) využívá elektronky. Říkáte si proč? Základní idea je v tom, že gramofon potřebuje jen velmi nízké napětí a tím pádem je možné, aby napájecí proud protékal právě elektronkou. Protože vakuum uvnitř lampy odděluje účinně anody a katody, věří Brinkmann, že tímto efektem odděluje i zkreslení, které může přitékat z napájecího rozvodu od proudu, jejž si odebírá gramofon. Jinými slovy – jde slovy Helmuta Brinkmanna o velmi účinný napájecí filtr, jehož limitem je skutečně jen maximální úroveň výstupního napětí a proudu.
Brinkmann stvořil technologii BZ34 (jde o onen červený váleček mezi elektronkami), simulující funkci usměrňovacích elektronek GZ34, ovšem na rozdíl od nich nestárnoucí a neměnící provozní parametry. Tento váleček má stejnou patici a lze jej za zmíněnou elektronku bez problémů zaměnit. Přesto v RöNt III zůstávají použity dvě elektronky PL36.
RöNt III přivádí standardní napájecí napětí z rozvodné sítě a na výstup i díky dvojici transformátorů má stabilizovaných 24 – 25 V, potřebných pro provoz gramofonu Brinkmann. Podle potřeby dokáže dodávat proud 0 – 500 mA s tím, že životnost je 10 000 hodin provozu. Přes notnou cenu příplatku za tento externí modul jsme neměli pocit, že by přinášel obrovské rozdíly – je to nicméně platné řešení ve chvíli, kdy ve své sestavě nepoužíváte žádný napájecí filtr nebo ho prostě nechcete použít právě pro gramofon.
Na napájecí zdroj je toto řešení poměrně prostorově výrazné. Má 12 kg při šířce 18 cm, výšce 6 cm (+ 4 cm žulové základny) a hloubce 31 cm.
Šasi, rameno, případně externí napájení (u každé skladby jsme testovali, co přesně externí zdroj u takhle už v základu přesného stroje může vůbec udělat) jsme zkoušeli v ostravském Studiu Špalíček a to v kombinaci s elektronikou Brinkmann – Marconi, Mono a Edison, alternativně v zapojení s komponenty Accuphase C-2450 / A-75 a Musical Fidelity M6s PRE / M6s PRX. Osazena byla přenoska Goldenberg Maestro či Brilliant, poslouchalo se přes Vimberg Mino a propojeno bylo Cardas Clear, přičemž stabilitu napájení zajišťoval IsoTek V5 Titan, stabilitu komponentů zase rack Quadraspire. Ve studiu měli ke srovnání třeba šasi AVID Ingenium s ramenem AVID TA-1 a přenoskou AVID CA-1.
Audiofily oblíbená norská zpěvačka a skladatelka Kari Bremnes dbá o zvukovou stránku svých nahrávek minimálně stejně, jako o tu hudební. „Spor“ z výběru „Burmester Selection Vol. 1“ (2017 | nahráno 2001 | InAkustik | INAK 78041 2LP) má rytmickou, důraznou basovou linku a Brinkmann napříč sestavami poskytuje ultra pevný, utažený, přesně ohraničený zvuk, zejména s obdobně laděnými přenoskami Goldenberg. Nejsou tu žádné „vinylové efekty“, jako mohutnost, nadýchanost nebo velká vřelost a sytost. Basy nedominují, jsou zaříznuté, konkrétní a tuhé, fyzické. Jestliže máte rádi svůj gramofon bublavý a šťavnatě okouzlující, tak raději jinde – zde je místo jen pro to, co bylo zachyceno do záznamu.
To vlastně platí i ve středním pásmu. Když jsme poslouchali starou, ale přesto skutečně hezkou nahrávku „Day-O“ Harryho Belafonta („Calypso“ | 2017 | nahráno 1956 | WaxTimeRecords | 772215), nadchla nás vysoká transparentnost systému (takže víte, že jde o starou nahrávku s jistými limity), parádní vzdušnost a skvělé rozlišení (pročež vytěžíte i z takového záznamu až překvapující množství informací). Hudba má energii, pevnost a přesto jaksi civilní, kultivovaně přirozený styl. Do středního pásma ani trochu nezasahuje nějaký mechanický hluk, tiché pasáže jsou prostě a jednoduše tiché, bez hukotu nebo šumu.
Právě strukturální pevnost v kombinaci s nerozkolísanými otáčkami stojí za minimem ovlivnění možností přenosek, též na nejvyšších frekvencích bylo v „Take Five“ (The Dave Brubeck Quartet | „Time Out“ | 2012 | nahráno 1959 | Vinyl Lovers | 6785403) všechno potřebné a chtěné, v excelentní čistotě a znělosti. Gramofon prostě zajišťuje, že přenoska a elpíčko vyniknou na maximum svých možností. Tady bylo naprosto jednoduše slyšel rozdíly mezi oběma osazenými přenoskami a přesto u obou byla reálně perfektní textura, detail, pevnost i rychlost. Taurus drží jehlu v drážkách prakticky dokonale.
Nic se nerozsype ani při vysokých hlasitostech, kdy posloucháte dynamičtější hudbu typu „The Peppery Man“ Natalie Merchant („ELAC 95 Years“ | 2021 | nahráno 2009 | InAkustik | INAK 78131 2LP). Přestože místnost byla plná energie, všechno je saturované a rozhýbané, gramofon odvádí svou práci dál s bohorovným klidem, bezmála netečný a tím opět ponechávající klid na práci pro přenosku. Zvuk tak byl výbušný, živý, rychlý a utažený, neovlivněný mechanickou nejistotou. Dynamické vzepětí ve vokálním i basovém pásmu ustojí systém s naprostým klidem. Přednes přesto není prvoplánově efektní, nemá tu typickou mohutnost a měkkost, je svou přesností spíše k nerozeznání od špičkového digitálu – tedy čistý a přesný.
Ke stížnostem nebyl (ono vcelku logicky v této třídě) prostor ani v nahrávce nejslavnější Rutterovy skladby „Pie Jesu“ z krásného „Requiem“ („ELAC 95 Years“ | 2021 | nahráno 1986 | InAkustik | INAK 78131 2LP). Gramofon hraje s parádní transparentností a rozlišením, respektive šasi ani rameno nedegradují vynikající schopnosti přenosek. Brinkmann nabízí mimořádně snadný a nekomplikovaný přístup k hudbě, jednoduše formuje přibroukávající tóny varhan i jednotlivé vokály, zvuk je křišťálově čistý a patrně jsme nikdy neslyšeli takhle přesný, čistý a jasný analog, který by do výsledku nevnášel v zásadě vůbec nic svého. Vše je plně artikulované, od subbasu až kam si jen troufnou sboristé.
Přirozeným důsledkem přesné reprodukce je také skvělé podání prostoru hudební scény – Davisova „So What“ („Kind of Blue“ | 2009 | nahráno 1959 | Jazz Wax Records | JWR 4534) byla velkolepě rozevřená, vzdušná a prokreslená, takže jednotlivé instrumenty se v prostoru vylouply s naprostou samozřejmostí. Cítíte, že hudba je bez komprese, nesestrkaná na jedno místo, ale ani třeba nějak nepřirozeně roztažená – záznam je věrohodný, přesvědčivý, opatrně si potykává se skutečnou holografičností. Pokud vám někdo bude tvrdit, že vinyl prostě musí hrát rozmáchle, že nemůže být přesnější než digitál a podobně, doporučujeme zkusit kombinaci Brinkmann a Goldenberg.
Stingova „The Hounds of Winter“ („Mercury Falling“ | 1996 | A&M | 0731454048613) možná měla méně basu, ale to je vlastností přenosek Goldenberg, zato to byl bas vytříbený, famózně strukturovaný a báječně konkrétní. Stejně jako středy a výšky, vše je servírováno na stříbrném podnose, jasné, krásně dostupné a prostě celkově dospělé. Jediným limitem šasi této třídy je vstupní kvalita záznamu v drážkách černé desky, Brinkmann ale nechá vydolovat přenosku všechno, co je zaznamenáno a co ona svým hrotem zvládne. Šasi samotné je inertním prvkem a dokonalou platformou, která nic neovlivňuje v negativním slova smyslu.
Brinkmann je velkým gramofonovým tradicionalistou a jak se zdá, tak také velmi schopným tvůrcem analogových mašinek. Zdánlivě nekomplikované šasi Taurus a rameno 12.1 nepůsobí na okolní svět nějakými dechberoucími technickými finesami, složitostmi nebo třeba robustností. Je to prostě „úplně normální gramofon“, který ale v jednom každém detailu funguje tak, že jen stěží si představit, že byste měli nějakou nutkavou potřebu někdy chtít víc. Motor a přímý náhon zajišťují stabilitu otáček, přesný rytmus a energii, dobře navržené rameno umožňuje přenosce velmi precizně „držet linii“ a jako celek fungují excelentně. Externí napájecí zdroj pak působí jako účinný filtr a stabilizuje přesnost otáčení, ale je velmi drahý a máte-li nějaký dobrý filtr už pořízený a máte v něm místo pro svůj gramofon, patrně nutně nezískáte s RöNt III lepší výsledky. Můžete však šasi a rameno Brinkmann brát jako referenční prostředí pro experimentování s přenoskami a hledání toho svého vinylovýho zvuku – Taurus / 12.1 totiž nevnáší nic navíc, jen pevně a odhodlaně drží přenosku na správném místě ve správný okamžik, což je vlastně ideál toho, co gramofon má dělat a pan Brinkmann zjevně ví, jak toho dosáhnout.
Kč 367 000,- - šasi Taurus + standardní napájecí zdroj
Kč 487 000,- - šasi Taurus + prémiový napájecí zdroj RöNt III
Kč 159 000,- - samostatný zdroj RöNt III
Kč 146 000,- - rameno 12.1
KLADY
+ krásné zpracování
+ překvapivě snadné a rychlé seřizování
+ dálkové ovládání
+ mechanická stabilita a minimum vlastních vibrací
+ okamžitá síta motoru a stabilita otáček (naměřili jsme rozkolísání jen 0,13%)
+ pevný a velmi konkrétní zvuk
+ možnost osazení druhého ramene
ZÁPORY
- příplatkový zdroj je pěkně drahý
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
